Black metal z Afghánistánu? Dobrá. Na jednu stranu je deska „Dream Elegy“ šílený klávesový kýč, který u většiny kapel naprosto nenávidím, na druhou stranu to má fakt silnou atmosféru. Hned první třetina titulní skladby mě zavádí do pohádkového světa. Ve chvíli, kdy se nad tučnými klávesovými plachtami modelu „samohrajky 92“ rozletí ženský vokál, prožívám okamžiky, v nichž v mém okolí rozkvétají omamně vonící imaginární exotické květiny. Atmosféra se neztrácí ani v momentě, kdy začnou skladbu přikrmovat velmi řídká kytarová kila a rozplizlý vokál na pozadí začne vzdálenou vřískající litanii. Odpouštím i to, že kopákový koberec tvoří jen nepatrné dusání ve spodcích celkového zvuku. V rámci black metalové scény mě doslova fascinuje ta klávesová nadvláda, která je z těch nejotravnějších papundeklových zvuků, ale přesto vás dokáže uhranout.

Melodické postupy z orientu tu nelze přeslechnout. Ať už to jsou některé čisté nápěvy nebo kovově drnkající strunné nástroje, které dodávají vůni orientu ve skladbě „Kandahar“. Nicméně musím také tučně podtrhnout to, že o kapele se vlastně moc neví. Nikdo nedokázal ověřit, že afghánská opravdu je, a neví se, kdo za kapelou vlastně stojí. Jestli je to jen nutná beztvářná maska, jak si v zemi, která metalové hudbě příliš nepřeje, udržet anonymitu nebo jde o něco zcela jiného, nedokážu posoudit.

Pokud kapela volí kytary, tak tvoří jen zvuk na pozadí a málokdy se jejich melodické linky cpou do dominantní polohy. Celkový koncept zní jako bizarní black metalový experiment, v němž si veškerý prostor usurpují klávesové motivy, které znějí jako z nějakého rpgéčka z konce devadesátých let. Možná proto mám pro poslední album ALMACH takovou slabost, která hraničí s „guilty pleasure“.

Svéráznost se projevuje i v tom, jaké kapela používá zvukové rejstříky. Ty většinou vyšly z módy před dvaceti lety a dnes se jich mnohé kapely téměř štítí. Právě to ale dává „Dream Elegy“ neopakovatelné originální kouzlo. Současně musím smeknout tomu, jak malebně ALMACH pracují s melodickými nápady. „Dream Elegy“ je zvláštní, dalo by se říci uhlazené, black metalové album, ve kterém klávesy utiskují všechny ostatní nástroje a pekelná síra se těžce prosazuje přes baculaté růžové obláčky z pohádek.